"Ve škole umění jsem trávil každé odpoledne od svých 8 let až do nástupu na Konzervatoř. Bylo to střídavě v ZUŠ Holice, Sezemice a hlavně ZUŠ v Pardubicích - Polabinách.
Jak takové odpoledne probíhalo? Po škole jsem se naobědval a šel jsem na hodinu. Ta se protáhla, protože u pana profesora Karla Křenka byla silná hornová třída a tak jsme se navzájem poslouchali, a byli jsme různě prostřídáváni v průběhu výuky. Následovala komorní hra v různých souborech jako hornové kvarteto, dechové kvinteto, trio housle, horna, klavír, nebo korepetico s mojí maminkou, která také působila a stále působí na ZUŠ v Přelouči.
Neodmyslitelná byla také ,,dechovka,, nebo dnes se říká brass band. To nás bavilo nejvíc. Pan Křenek nám upravil hornové party, abychom nehráli jen takové to -es ta es ta es tadrata, ale měli jsme melodické linky tenorů a barytonů. Já jsem tam hrál i na malý bubínek, dá se řici, že také z důvodů edukativních. O víkendech byla soustředění, nebo různé přehrávky, koncerty všech těch souborů. Neminul mě ani soutěžní kolotoč. Takže moje vzpomínky jsou velmi intenzivní. Už tam se rozhodlo o mém dalším profesním směřování a z mého vysněného hokeje nebo představě, že budu kuchař díky času a energii, kterou jsem dostal za ty leta, sešlo. Mělo to ale velkou výhodu - byl jsem v tak dobré kondici, že jsem prakticky celou Konzervatoř nemusel cvičit.
S LŠU/ZUŠ, je spjata celá moje rodina. Kromě maminky byl můj strýc Standa Polanský ředitelem LŠU v Přelouči, moje sestra Jitka je zástupkyní ZUŠ v Modřanech, moje manželka Hanka učí na ZUŠ Dunická, kde jsem také něco jako patronem dechového oddělení. Na stejné škole učí i moje tchýně Jitka Shabuová klavír a tchán Harbi Shabu housle. Takže projekt ZUŠ OPEN můžeme sledovat z mnoha perspektiv a držíme mu palce!"