"Nenarodil jsem se do hudební rodiny. Začal jsem původně hrát na housle v LŠU, ale až když jsem na hodinách vždycky přehrával i doprovodný part, dostal jsem se k tomu správnému člověku, který mě nasměroval k povolání hudebníka: ke své učitelce klavíru Aleně Kuklové. Myslím, že jí nešlo tolik o techniku, jako o muzikanství. Přehráli jsme stohy not. Pak ji stihl těžký záchvat mrtvice. Nechodila, nemluvila, nemohla hrát. Dostal jsem jiné učitelky a chtěl s muzikou skončit. Moje paní učitelka se za rok vrátila a učila se znovu hrát. Učili jsme se spolu. Hráli jsme hodiny a hodiny čtyřručně. Ta LŠU se od té doby přestěhovala, přejmenovala, přeměnila na ZUŠ. Teď do ní chodí moje děti. Paní učitelka, nyní dáma na odpočinku, se vrátila do svého rodného města. Hraje denně: Bacha a Mozarta. Volá mi každý rok k narozeninám. Měl bych prosadit, aby v každém programu s mou biografií stála na čestném prvním místě."