"Od třinácti let jsem si přál stát se hercem. Dvakrát týdně jsem z Tábora dojížděl vlakem do Bechyně, kde mě po dobu čtyř let umělecky vedl a na přijímací talentové zkoušky připravoval pan Jan Brůček. Otevíral mi dveře do světa bezbřehé fantazie a zároveň učil přísně neměnná pravidla divadelního řemesla. Co se mi dařilo, to rozvíjel a naučil mne jít naproti svým nedostatkům, přiznat si je, vyhledávat a pracovat na nich. Bez jeho entuziasmu a nadání, bez jeho vnitřího přetlaku, bych si nikdy nesplnil svůj velký dětský sen. Nestal bych se hercem. Na výuku stále vzpomínám a opravdu - byla tak bohatá, že z ní čerpám dodnes. Systém Bechyňské ZUŠ, která úžasným způsobem využívá pro výuku klášter i jeho zahradu, je specifický. Především snahou vyjít vstříc studentům i pedagogům. Není to jen instituce, škola. Je to veliká dílna na objevování nových a neprozkoumaných zákoutí nejen umění, ale i samotných umělců."