Začalo to v květnu roku 2020. Část dětí se nám po kovidových prázdninách vrátila do školy, část zůstala na distanční výuce. Přicházely otázky: Co vytvářet během dvou měsíců? Co a pro koho? Naplňovat výuku učením kroků a doháněním učiva, když  jsme všichni lačni být spolu, nedávalo smysl. Už během jara někteří umělci koncertovali pod okny nemocnic, domovů seniorů po celé republice.

 A tak to přišlo. Rozhodli jsme se po domluvě s vedením ZUŠ a Domovem seniorů v Sedlčanech na pravidelných návštěvách Pod okny v zahradě domova. Těšilo nás, že můžeme potěšit naše sousedy, a zároveň v dětech otevírat tolik potřebné vnímání hodnot. Naše setkávací středy přinesly radost, často i slzy dojetí. Malé i větší tanečnice tak symbolicky odnesly zimu ze vsi na hudbu B.Martinů, hudebníci potěšili skladbami z repertoáru lidového i moderního, a došlo i na písničky na přání.

 Věděli jsme, že toto nás naplňuje a má velký přínos pro žáky. Netušili jsme však, že v září budeme pod okny  pokračovat.

Vzniklo tak celoroční téma My za tebou přijedeme - Proměny, které postupně upravujeme podle momentální situace, co je nám umožněno, na co máme kapacitu při současné distanční výuce.

Motivace: Svět je čím dál složitější a změny přicházejí rychle. Bereme změny jako výzvu a příležitost k jinému učení.  Snažíme se reagovat na situaci a s vnitřní svobodou se rozhodnout, jak pokračovat dál. "Nejvíc se vyplatí, když člověk člověku pomáhá" píše Jan Werich. Být užitečný pro své okolí i pro společnost je jedno z vodítek, kudy dál. Zkušenost, že dobré skutky přinášejí dobrý pocit a že je radost pomáhat ostatním je dobrý základ pro orientaci v životě. Připravujeme děti na to život nejen přijmout a zvládnout, ale také ho aktivně ovlivňovat a spolu-vytvářet.

 V září se nám díky ochotě a spolupráci sociálních pracovnic povedlo zorganizovat téma Vlaštovky. Senioři je pro děti vytvořili, napsali na ně vzkazy, přání a často i své vzpomínky na dětství. Neuvěřitelná laskavost a touha sdílet, byla poznat z každé ze 134 vlaštovek.

V domluvenou dobu je senioři dětem poslali z oken, děti je roztančily na skladbu A.Vivaldiho Podzim mezi budovami pavilonů, a nás všechny v tu chvíli naplnil pocit vděčnosti, jaké propojení se povedlo.

„ Když se setkáš s něčím, co jsi nikdy nedělala, neříkej, že to neumíš. Zkus to a uvidíš. Nikdo neuměl hned všechno. Každý dnešní mistr se musel učit,“   = jeden ze vzkazů, napsaný drobným písmem na papírové vlaštovce.

 Všechny vlaštovky jsme si odnesli do ZUŠ, pročítáme je a zpracováváme napříč obory. V říjnu bohužel už ani pod okna nebylo možné přijít zatančit, zahrát. Děti tedy odpovídaly babičkám a dědečkům alespoň formou dopisů a obrázků, s přáním se přidávali i rodiče. Na listopad máme připravené téma hvězd, uvidíme, jak nám hvězdy budou v setkání přát.